Nejdřív byl fotbal
Trénoval jsem kluky. To je věta, kterou o sobě říkám nejradši, protože je z ní vidět všechno ostatní.
V roce 2012 jsme spojili tři mládežnické týmy — Hanušovice, Staré Město a Jindřichov — do jednoho klubu, Horního Pomoraví. Každý z těch týmů měl sám o sobě málo dětí na to, aby se dala hrát pořádná soutěž. Dohromady jich bylo dost. Ten rok jsem od Fotbalové asociace dostal bronzový odznak trenéra mládeže.
Nikdy mi nešlo o to, vychovat fotbalisty. Šlo mi o to, aby děti někam patřily a aby je sport bavil. Že sport je radost, ne povinnost — tohle jsem klukům opakoval pořád a dneska to opakuju dospělým.
Pak přišlo to ostatní
Mám dvě vzácné autoimunitní choroby jater. Ne jednu, dvě.
Dlouho to znamenalo hlavně to, že se nedá plánovat. Že jsou dny, kdy jde všechno, a dny, kdy nejde nic. Naučil jsem se s tím žít a dělal jsem mezitím věci, které mi dávaly smysl.
Na Štědrý den 2021 jsme s kamarády rozvezli dárky třiadvaceti rodinám. Vrátil jsem se domů, uvařil štědrovečerní večeři, s manželkou a dětmi jsme rozbalili dárky — a zazvonil telefon. Našla se játra.
Dvacátého šestého prosince mě odvezli na transplantaci. Šance, že to přežiju, byla dvacet procent.
Čtyři dny po operaci si lékaři zavolali moji ženu a naše čtyři děti a připravovali je na to, že dalších čtyřiadvacet hodin nepřežiju.
Za šestnáct dní jsem šel domů.
Nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Já to taky nevysvětlím. Vím jenom, že jsem dostal druhý život, a že ho nechci prochodit po nemocnicích a litovat se.
Proč děti
Protože jsem viděl, jak vypadá rodina, které se něco stane.
Když má dítě hendikep, rodina se najednou ocitne v jiném světě. Není to jenom o penězích, i když těch je potřeba hodně. Je to o tom, že se přeorganizuje celý život a že si všichni kolem myslí, že vám nemají co říct, tak radši neřeknou nic.
Iniciativa DĚTI DĚTEM začala v roce 2018 jednou akcí. Za rok jich bylo dvaadvacet. Princip je pořád stejný: uděláme turnaj, ples, běh nebo módní přehlídku, vybere se vstupné a startovné, a peníze jdou jednomu konkrétnímu dítěti.
Ne do fondu. Ne na provoz. Jednomu dítěti, na jednu konkrétní věc.
Říkáme tomu Darováček. Každý dar má své jméno a každý úsměv svůj příběh.
A ještě jedna věc, na které si zakládám: chceme, aby se na našich akcích potkávaly zdravé sportující děti s postiženými. Aby rodiny neměly pocit, že na to jsou samy. Jsme jedna velká rodina — rodina DĚTI DĚTEM.
Kde jsme dneska
Rozdělili jsme 11 657 390 korun mezi 71 dětí a institucí.
Za tím číslem jsou desítky akcí ročně. Sigmund Cup s olomouckou Sigmou. Jemelka Cup s Václavem Jemelkou. Nadělujte s námi Ježíška na Vánočním Šumperku u radnice, kde máme dva stánky — Punčování a Darováček. Modrobílá rodina Sigmy — bývalí hráči, trenéři, funkcionáři — chodí předávat šeky na Andrův stadion před tisíci lidmi, aby ty příběhy někdo slyšel.
A pak máme dvě Kafíčka — v Galerii Šantovka a v OC City v Olomouci. Dáte si tam dobrou kávu, koupíte tričko a zároveň pomůžete. A obsluhují tam lidé s hendikepem. Říkáme tomu 3P: pomoc třikrát jinak.
Co chci stihnout
V roce 2026 chceme spustit Darováček online, aby se dalo pomáhat konkrétnímu dítěti odkudkoli. A začít stavět komunitní centrum DĚTI DĚTEM — místo, kde se rodiny, děti a podporovatelé budou potkávat i mimo akce.
Mám úděl života. Dostal jsem ho na Štěpána 2021 a snažím se s ním naložit tak, aby to za něco stálo.
Dneska žiju s manželkou a čtyřmi dětmi a dělám práci, která má smysl.